Britská Kolumbie/Kanada
 |
Ke druhé návštěvě Britské Kolumbie nás inspirovala svatba na kterou jsme byli pozváni. Proto než se dáme do cestování několik svatebních fotografií Karen a Camerona. Vše se odehrávalo s části Vancouveru nazývané Richmond. |  |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Hostina se konala v golfovém klubu (Cam je vášnivý golfista) a před vchodem jsme objevili takové zvonky. |  |
Rocky Mountains - Skalisté horyZ Vancouveru jsme vyrazili v poledne, přenocovali v Revelstoke a druhý den konečně dorazili do Rockies. První zastávkou bylo jezero Emerald v národním parku Yoho. Příjemná hodinová procházka kolem jezera, které kdysi bývalo na 10 dolarové bankovce stála za to. |
||
 |
 |
 |
Kousek od silnice na řece Kicking Horse River si voda vymlela do skály bránu (most) a dnes se tomu říká Natural Bridge. Ještě ke jménu řeky - na jedné výpravě kůň s nákladem spadnul do rokle a když mu jeho pán pomáhal zpět dostal to kopytem. Okamžitě ztratil vědomí a naštěstí k němu přišel chvíli před tím, než ho jeho přátelé pohřbili. |
||
 |
 |
 |
Takakkaw Falls |
||
 |
||
 |
 |
 |
Jestli chcete vidět jak vodopád padá stáhněte si malé video (800kB) ZDE |
||
 |
 |
 |
 |
Podmínkou Britské Kolumbie k připojení se k ostatním provinciím byla stavba železnice z východu na západ. Vzhledem k velkým převýšením je trať plná zajímavých nápadů. Na několika místech koleje vjíždějí do skály, ve které uvnitř vykonají okruh a několik desítek metrů výše se opět vynoří v opačném směru. Měli jsme štěstí a jeden takový vlak jsme viděli projíždět - viz. foto vpravo. Začátek vlaku je to vpravo dole a než projede tak to trvá tak 2 minuty. |  |
Lake O'Hara |
||
 |
||
Jelikož autobus k jezeru O'Hara odjíždí v 8:30 vstávali jsme celkem brzo. A měli jsme štěstí v autobuse bylo asi 6 volných míst. Kdybychom se do autobusu nedostali čekalo by nás nudných 13 km po prašné cestě. Takhle jsme byli za půl hodiny u jezera a mohli si vychutnávat nádherné pohledy. Jezero a jeho okolí jednoznačné patřilo k jednomu ze dvou vrcholů našeho cestování po Rocky Mountains. Klikněte si na prostřední fotku protože v malém moc nevynikne.Na snímku vlevo i pravo je pohled na jezero O'Hara od jezera Oesa, ke kterému jsme se hodinu škrábali do kopce. To jenom pro představu jak jezero vypadá a tak se vraťme dolů a začněme od chaty. |
||
 |
 |
 |
 |
Po výstupu z autobusu jsme viděli jezero tak jako je na snímku vpravo. Žádné azůro, ale mírně zamračno. Když jste si konec jezera přiblížili, mohli jste vidět vodopády Seven Veils Falls, které jsou na snímku vlevo. Zdálky rozhodně vypadaly lépe než zblízka. Na břehu jezera byla spousta chatek - krásnější výhled ráno si můžete dovolit jen málokde - viz. foto dole.. |  |
 |
||
Netrvalo dlouho a uviděli jsme před sebou sviště (kdybyste měli problém je na malých fotkách najít, tak na ně klikněte a na zvětšenině už vám neunikne).. Ani se moc nebál a klidně pózoval. Za to myši (no my jsme jim tak říkali, v angličtině to jsou Pika) byly mnohem rychlejší - ještě než jsme se objevili bylo slyšet zapištění a všechny zalezly mezi kameny. A trvalo to pěknou dobu, než zase vykoukly (prostřední obrázek). Svišť vpravo zcela evidentně nikdy neviděl čechy, protože jsme kolem něho prošli ve vzdálenosti 4 metrů a jemu to bylo úplně jedno. |
||
 |
 |
 |
Jezero Oesa |
||
| Výstup k jezeru Oesa a zpět je tak na 3 hodiny s převýšením 250m. Je to příjemná cesta (pořád do kopce) ale za to s nádherným výhledem na jezero O'Hara pod vámi a na skály a vodopády nad vámi. Na této cestě jsme docílili vrcholného úspěchu - předešli jsme skupinu důchodců. Jinak než jsme vždycky vyfotili vše co se nám líbilo, byli jsme zásadně poslední. | ||
 |
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
Abychom se nemuseli zase vracet dolů, pokračovali jsme po vrstevnici (s přestávkou na oběd pozorujíce jezero O'Hara z výšky) k jezerům Hungabee (vlevo) a Opabin. Vřele tuto cestu všem doporučujeme. Kolem se už začínali barvit stromy a tak jenom menší déšť kazil naprostou idylu. |  |
Jezero McArthur |
||
Po návratu zpět k chatě jsme ještě meli čas do odjezdu autobusu (18:30), a tak jsme se vydali k jezeru McArthur a dobře jsme udělali - zatažené počasí se náhle vyjasnilo a my zažili krásné dvě hodiny, aniž bychom potkali jediného turistu. |
||
 |
||
 |
Od chaty je to k jezeru McArthur a zpět 7km s převýšením 320m a rozhodně to stojí za návštěvu. Na obrázku dole vidíte jak vypadá pohled od jezera na druhou stranu. Ještě nějaký ten (hodný) indián by se mohl ukázat. |  |
 |
||
 |
Chata The Alpine Club of Canada (vpravo) má naprosto dokonalou polohu - vpravo před ním je jezero O'Hara a všude kolem národní park Yoho. Srovnejte fotku vlevo dole (jezero O'Hara) s pohledem který jsme měli ráno po výstupu z autobusu. |  |
 |
 |
 |
Jezera Louise a Morain |
||
Jezero Louise je sice moc pěkné ale nás odradil šílený hotel co postavili hned na břehu, takže jsme zůstali jenom 5 minut a vyrazili dál. |
||
 |
||
 |
 |
 |
 |
Možná na to fotkách tak nevypadá, ale u jezera Morain byla pěkná zima - navlékli jsme všechno co jsme měli a vyrazili. Jaké bylo naše překvapení když jsme potkali nevěstu ve svatebních šatech - co všechno lidi kvůli fotkám neudělají. Panoramatická fotka dole zachycuje říčku, která z jezera vytéká. |  |
 |
||
Jezero Peyto |
||
Po jezerech Louise a Morain nás čekala Icefield Highway - cesta do centra národního parku Jasper, která je po obou stranách lemovaná nádhernými horami, ze kterých se dolů do údolí valí jeden ledovec za druhým. Ale kromě ledovců je tam ještě spousta dalších zajímavých věcí, které je dobré navštívit. Jako první jsme zvolili jezero Peyto - ledovcové jezero velice zvláštní barvy. Vyhlídka je pěkná, ale rozhodně doporučjeme jít až na konec malého okruhu, kde je mnohem lepší výhled (a mnohem méně lidí) - samotný okruh za nic nestojí. Kdybychom měli více času a lepší počasí šli bychom se podívat až k ledovci, ze kterého je jezero napájeno. Jestli pojedete od jihu, nezapomeňte se před odbočkou na jezero zastavit a vyfotit si hory za vámi. |
||
 |
||
 |
 |
 |
Kaňon Mistaya |
||
Druhou zastávkou byl kaňon Mistaya - voda si ve skále vymlela velmi zajímavě se kroutící koryto. Spadnout dolů tak bez ohledu na vaši postavu dole z vás bude oblázek. Ani se neptejte kolik snímků jsme tady vyfotili. Prošli jsme se ještě kousek proti proudu, ale nejhezčí bylo stejně okolí mostu. |
||
 |
 |
 |
Moc pěkné je okolí vodopádů Panther a Bridal Veil - přesně vidíte, kudy se kdysi sunul ledovec. |
||
 | ||
Vyhlášený Columbia Icefield jsme více méně jenom projeli - ubytování začínalo na CAN 180 a atrakce typu - projížďka obřím autobusem po ledovci - nás opravdu nelákala. Ledovce nejsou ani tak moc pěkné (viz. prostřední foto), takže jsme pokračovali dále na sever. Za zmínku snad stojí jenom socha chromého baletního amatéra. |
||
 |
 |
 |
Athabasca Falls |
||
 |
V porovnání s ostatními vodopády nejsou tyto ničím zvláštní - snad jen tím, že přes ně postavili silnici (kterou na snímku nevidíte, protože na ní stojíme).. |  |
 |
No a nezbytná atrakce pro turisty - paroháči mají turisty evidentně rádi, protože se tam pasou celý den a kolem všichni fotí jak o závod. A že vůdce stáda umí zabučet!!! |  |
Jasper |
||
 |
Z našeho výletu na vrcholek Bald Hills toho moc nemáme - pršelo a tak jediné co jsme viděli byly tyto houby. Déšť samozřejmě trval jenom dokud jsme byli na tůře, takže navečer jsme mohli vyrazit k jezeru Pyramid Lake. Co říkáte té lavičce? My takovou rozhodně chceme mít doma. |  |
 |
 |
 |
Druhý den nám počasí přálo o trošku víc. Stejně jako včera bylo ráno jako malované. Vyjeli jsme směrem k Miette Hot Spirngs - horké prameny, oblíbené místo všech návštěvníků. Nám ale sloužilo jako východisko pro výstup na Suphur Summit - 2062 m.n.m s převýšením 692m. Uprostřed panoramatického snímku je vidět parkoviště, ze kterého jsme vycházeli. Začínali jsme v údolí v tričku a během 2 hodin procházeli sněžením ve sněhu. |
||
 |
||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Závěrečné stoupání na vrchol Suphur. To už nám začínalo hrozit sněžení. Ale rozhodně to stálo za to, sice poslední hodina byla celkem klouzací, ale nahoře nás čekal nádherný výhled na hory kolem nás. Jen ten vítr nemusel tak foukat. No podívejte se na naše vrcholové foto - jsme zabalení jako můmie. |
||
 |
||
A už jsme tam - vrcholová trojice Jája, Petr a Jája. |
||
 |
 |
 |
Pokus o 360 stupňový záběr - ty dvě hromady kamení na každém konci fotky samozřejmě tvoří jednu řadu. A té odložené brašny od foťáku si také nevšímejte. A jestli vám 700kB nedělá problémy, tak si klikněte a uvidíte panorama v původní velikosti (fotky). |
||
 |
||
| Mít sáňky tak jsme byli dole jedna dvě. Takhle jsme spíš připomínali grostesku - jeden padá, druhý ho chytá a naopak. |  |
Tak se nám stalo, že jsme málem vrazili do srnky s kolouškem. |
Mt. Robson |
||
Posledním místem našeho pobytu se stal národní park Mt. Robson. Jméno dostal podle hory, která je hned na prvním snímku. Když jsme večer dorazili do Visitor Center tak jsme na dveřích viděli statistiku, který den byl vidět vrcholek hory a kdy jediné co bylo vidět byly mraky. Pokud se dobře pamatuju bylo to fifty fifty. Ani my jsme ten den neměli to štěstí, ačkoliv jsme to z okna chatičky kontrolovali každou chvíli. Druhý den jsme vstávali brzy, abychom měli čas si užít výšlap k Mt. Robson. Zaparkovali jsme a jelikož první část k jezeru Kinney vede po široké cestě, litovali jsme, že jsme si nepůjčili kola, protože bychom si zejména na cestě dolů ušetřili minimálně hodinu času a spoutu energie (kterou jsme večer rozhodně neměli). Navíc jsme celou dobu přemýšleli jestli jsme v chatce vypnuli plotýnku nebo ne. (Vypnuli). Už po půl hodině se nám poprvé ukázal vrcholek Mt. Robson a my jsme byli na vrcholu spokojenosti.. |
||
 |
||
 |
 |
 |
 |
Výstup na který jsme se vydali se jmenuje Berg Lake Trail a patří k nejhezčím které můžete najít. Od začátku až do kempu Robson Pass u jezera Berg Lake měří 23 km s převýšením 800 metrů. Jeho jedinou nevýhodou je, že zpátky se vracíte stejnou cestou. I když v takovém prostředí je stále se na co dívat. Mimo jiné na spoustu jedlých hub. |  |
 |
Standardně byste měli počítat se 2-3 dny s tím, že ve výšce 1600m.n.m. musíte přenocovat ve stanu. Teplota v noci byla je ale standardně hluboko pod bodem mrazu, a tak jsme zvolili jednodenní variantu - nalehko. A moc dobře jsme udělali. Na rozdíl od ostatních které jsme potkávali zcela zničené pod těžkými batohy, jsme si užívali přírody kolem, mostů, vodopádů a nádherných ledovců. Zcela jednoznačně jsme se schodli, že to byl nejhezčí výšlap, který jsme podnikli. |  |
Cestou procházíte Údolím tisíce vodopádů - což platí zejména na jaře. Za zmínku ale stojí zejména tři - White Falls, Fall of the Pool a Emperor Falls. Už jenom kvůli nim by stálo zato jít tak daleko (a vysoko). |
||
White Falls |
||
 |
 |
 |
Falls of the Pool |
||
 |
 |
 |
Emperor Falls |
||
 |
Tady jsme se dopustili zcela školácké chyby, resp. vítr si s námi zahrál. Zcela bez problémů je možné dojít až na hranu vodopádu. A dokud foukal správný vítr tak to byla sranda. Ale když se otočil, tak jsme byly okamžitě mokří i zespodu. |  |
A konečne už jsme nahoře. Poslední stoupání do kempu Emperor Falls a před námi se otevřel výhled na ty správné ledovce - Mist Glacier a Berg Glacier.. Jelikož medvěda potkáte i tady (taky mají rádi pěkný výhled) je třeba veškeré jídlo skladovat hodně vysoko. |
||
 |
 |
 |
No a jako třešinku na závěr jsme dostali pohled na jezero Berg. Cesta pokračuje ještě dál podél jezera, ale na to bychom skutečně potřebovali ještě jeden den. Takže jsme kolem druhé hodiny odpolední zaveleli k návratu. A kupodivu z kopce to šlo úplně samo. Pravdou je, že dole u jezera Kinney bychom už nejraději zalezli do postele, ale i ten déšť a poslední hodinu jsme zvládli. Po 12 hodinách a 38 km jsme jsme ukončili naši dovolenou. |
||
 |
 |
 |