Na návštěvě u klokanů a kiwi

Milford Sound Track Milford Track je nejpopulárnější turistickou cestou na celém Novém Zélandu a průvodce tvrdil, že i na světě. Určitě je nejorganizovanějším – cesta je dlouhá 55 kilometrů, muže se jít pouze jedním směrem, nedá se zkrátit, spát se muže pouze v připravených chatách (no to je silné slovo), takže to trvá 4 dny a na začátek i z konce cesty vás musí dovézt lodí. A za všechno se samozřejmě platí. Ráno jsme dobalili batohy (proklatě těžké), zaparkovali auto v kempu, kde nám ho budou 4 dny hlídat a vyrazili pešky k přístavu. Dříve měla na dopravu monopol pouze jedna společnost, dneska už jsou alespoň dvě. My jsme zvolili cestu malou plachetnicí Manuska, která trvala sice 2x déle, ale mohli jsme si v klidu prohlédnout přírodu podél jezera Te Anau. Navíc bylo celý den nádherné počasí, takže jsme rozhodně nelitovali. Kapitán Murray (měl i náušnici v uchu a roztrhané pruhované tričko) byl velmi sdílný, vařil čaj a kafe a tak byla cestou legrace a navíc jsme se seznámili s lidmi, se kterými teď půjdeme. Na lodi nás bylo 10, což znamenalo že motorovou lodí jelo 30 dalších, kteří již sedí v chatě a nemají co dělat. Milford Track objevil pán jménem MacKinnon. Důležitost tohoto objevu spočívala v „lehkém“ přístupu k moři, protože celé jihozápadní pobreží Zélandu je tvořeno horským masívem 1600 až 2700 metrů vysokým. Přiznám se, že si nedovedu představit co od toho moře mohli efektivně nosit, protože jim to muselo trvat nejméně 4 dny (a než si prosekali nějakou cestu tím pralesem tak minimálně měsíc) a mě bohatě stačilo nést svůj batoh. Každopádně to bylo nejkratší spojení k moři široko daleko a MacKinnon byl prvním turistickým průvodcem. On to nebyl až takový andílek, protože do hor odešel, aby se zbavil své alkoholické závislosti. A pár let potom co objevil tuto cestu dostal od vlády peníze na další výzkumy a cestou přes jezero se jeho loď potopila a už ho nikdy nikdo neviděl.
Tak a jsme na počátku treku - 55 km před námi.První den se šlo pouze hodinu, tj. asi 3 km a v ubytovně se poprvé spalo. Teda ono se moc díky Israelských chlapcům moc nespalo, protože nejřív něco důležitého řešili a potom šíleně celou noc chrápali.
Druhý den nás čekal podstatně delší pochod – 16,5 km s převýšením zhruba 300 metrů. Vstávali jsme po sedmé hodině a v půl deváté vyrazili. Pokračovali jsme cestou v údolí buď obklopeni hustým lesem a nebo loukami. Viděli jsme spoustu velice zajímavých stromů porostlých mechem. Na zemi bylo spousta mechu, přesliček a také jetele. Kolem nás se začínaly formovat hory se spoustou malých vodopádů – vidět velké vodopády, znamená být hodně mokrý (čti – když prší, jsou velké a naopak). Překonali jsme také několik pěkných visutých mostů. Dopoledne ješte svítilo slunícko, ale odpoledne začalo mírně mrholit a přišla mlha. Kromě obědu jsme nikde moc nezastavovali (neboť i těch 20 minut na místě nás stálo dost štípanců). Ve 3 hodiny odpoledne jsme lehce promohlý, ale hodně unavení došli do Mintaro Hut a jedli, jedli a odpočívali.

Hlavní stránka OZ a NZ nebo Zpět na Doubtful Sound nebo Pokračovat na Milford Sound II.