Na návštěvě u klokanů a kiwi

Třetí den jsme vstávali ráno po sedmé a po snídani vyrazili. Dneska nás čekal nejnáročnější pochod – sice pouze 14 km, ale zato nejprve převýšení 600 metrů a poté klesání 1000 metrů. Potřebovali jsme překonat MacKinnan Pass, abychom mohli začít klesat k moři. První dvě hodiny jsme šli do celkem prudkého stoupání a počasí nebylo nejlepší – porád mrholilo a byla mlha. Takže jsme toho moc neviděli, což byla škoda. Nahoře stojí mohyla na památku objevení tohoto průsmyku a asi půl hodiny od ní je malá chata, kde je možné si udělat čaj a v suchu se najíst. Nahoře foukal celkem silný vítr a tak jsme se převlékli do suchého, najedli se a vyrazili. Asi po 20 minutách klesání se najednou nebe rozjasnilo a my jsme konečně uvideli zasněžené vrcholky kolem – minimálně jeden film jsme použili jenom tam.
Cesta začala prudce klesat – čekalo nás 8 km dolů a zase dolů. V zimě jsou zde lavinová pole, ale nyní to bylo v pohodě. Poprvé jsme viděli vrchní část vodopádu Sutherland – jedenáctého nejvyššího vodopádu na světě (580 metrů). Klesali jsme podél horské říčky, na které byly krásné a dlouhé vodopády. Jenom kolena dostávala zabrat. Konečně jsme asi ve 4 odpoledne došli až dolu, u Quinton Hut si nechali batohy a pouze nalehko šli k vodopádu (je to půlhodinová odbočka od hlavní trasy, ale rozhodně stojí za to). Stihli jsme přijít ještě když byl vodopád osvícený sluníčkem – moc pekné. Dle rady rančera jsem šel za vodopád a kompletně se promočil (ani GoraTex nevydrží všechno, když voda je všude kolem). Odměnou mi byl krásný pohled a fotky s duhou.
Poslední den treku nás čekalo 18 km a museli jsme to stihnout do 2 odpoledne, neboť na nás čekali kajaky – ten, kdo přijde pozdě, má velký problém. Proto jsme vstávali už před sedmou a rychle vyrazili na cestu. Ostatní měli více času, protože loď odjížděla v půl třetí a v půl čtvrté. Převýšení bylo minimální, většinou se šlo podél řeky a kolem byla spousta vegetace, včetně palem a kapradin. Také několik zajímavých vodopádu a visutých mostů.
Po přejetí jezera na kajaku jsme rychle přeběhli na loď a vyrazili na projížďku. Sice ještě svítilo sluníčko, ale postupně se zatáhlo a než jsme přijeli k Tasmánskému moři tak už mírně pršelo.
Závěr tvoří fotky z cesty napříč ostrovem zpět do Christchurch. První je pohled na horský masív, kterému vévodí nejvyšší hora Zélandu Mt. Cook 3754m.n.m. Na cestě nás na několik minut také zablokovali stovky ovcí. Jsou ale vycvičené, když proti nim pomalu jedete sami vám uhýbají. Poslední obrázek je západ slunce nad Mt. Cook. Z Te Anau jsme to do Christchurche zvládli asi za 10 hodin jízdy. Potom už jenom zbalit a připravit se na vstávání v půl čtvrté na spoj do australského Perthu. Na letišti po vás ještě budou chtít 25 zélandských dolarů na osobu jako výjezdní daň - ještě že brali kreditní karty, jinak jsme museli něco prodat :-))

Hlavní stránka OZ a NZ nebo Zpět na Milford Sound I. nebo Pokračovat na Austrálii