Na návštěvě u klokanů a kiwi
Austrálie
| Dostat se do Austrálie nebylo až tak jednoduché - neboť jsem měl na trekových botách bláto a tak mi je sebrali a šli je kamsi vyčistit. Stejně tak stan. Hodina a půl na přesednutí na let do Perthu byla tak akorát - vnitrostátní letiště je asi 15 minut od mezinárodního a všude jsou fronty. Let byl až na šílené jídlo bezproblémový. Na letišti nás vyzvednul kamarád Robert a jeli jsme se ubytovat k jeho rodičům. Odpoledne následovala prohlídka pobřeží, posezení v kavárně a večeře v čínské restauraci. Jelikož časový posun mezi Christchurch a Perthem je 4 hodiny, byli jsme v 11 hodin jejich času (tj. 3 ráno našeho - navíc jsme vstávali v půl čtvrté) úplně KO. Nebo že by to bylo po tolika vínech?? První fotka je z pobřeží, kdy Jája zjistila že jeji Austrálie není tak teplá jak my vyprávěla - přivítal nás d隍 a chlad. Druhý den jsme vyrazili na prohlídku městem a lepšího průvodce než Roberta jsme mít nemohli. Jen si to všechno pamatovat. Druhá fotka je z Kings Parku, odkud je krásný rozhled na celé centrum. Třetí fotka je z University of Western Australia, kde Robert strávil 8 let - svobodní pánové, studují tam moc krásné studentky!!! O australanech se zmiňovat nemusím, ti se stejně líběj všem dámám a musím přiznat že je proč. Když už jsme tohle téma nakousnul, tak ještě jednu poznámku - obecně nejsou australanky moc pěkné - je to mix mezi Anglií a Amerikou (a samozřejmě spoustou dalších národností) co se tyka tělesných proporcí. Zkrátka, když jdete po Praze tak se otočíte (máte-li to povolené) asi tak 20x častěji. |
|||
 |
 |
 |
|
| |
|||
 |
Moc nás zaujali jehličnany - jako jedni z mála pochopily že rostou v austrálii a tudíž hlavou dolů. Jejich jehlice rostou totiž rovně nahoru. K obědu následovala nezbytná ochutnávka místních ústřic a piva. |  |
|
| Na třetí den jsme naplánovali výlet na sever – Pinnacles. Po cestě jsme se zastavili v „ZOO“ Yanchep, kde se volně proháněli klokani, mezi stromy přelétala hejna papoušků, koalové ještě nestačili usnout a tak si s námi povídali, jenom pštrosy Emu vypadali velice nepřátelsky. Příroda kolem se celkem měnila, od holých plání, pastvin, přes pole, dokonce i ovocné sady. |
|||
 |
 |
 |
|
| |
|||
 |
Ačkoliv jsme navštívili podzimní Autrálii, pořád ještě bylo na co se dívat. Nalevo je a napravo Bottle Brush, ktery skutečně odpovídá svému jménu - kartáč na mytí lahví. |  |
|
| Kolem poledního jsme dorazili do oblasti Pinnacles. Jedná se o tisíce pískovcových skal rozličných tvarů, které jsou staré 30 tis. let a dosahují výšky od pár centimetru až do 5 metru. Buď je možné celý, cca. 4km okruh projít pešky, nebo (tak to dělají všichni) ho projet autem. Při dobrých světelných podmínkách mužete velmi rychle vyfotit celý film. Údajně nejlepší je východ slunce. Na pláž k indickému oceánu je to pouze kousek, ale na koupání to rozhodně nebylo – byli jsme na pláži sami se spoustou vyplavených modrých medúz. Nedaleko od pláže je možné videt nejstarší formu života - Stromatolites. |
|||
 |
|||
| |
|||
 |
 |
 |
|
| |
|||
 |
 |
 |
|
| Na cestě zpátky jsme ještě zajeli do Kings Parku a potom vyrazili na hledání japonské restaurace. Našli jsme opravdu pěknou, kde dámy chodili v kimonech, vždy ve dvou a úslužně se klaněli. |
|||
 |
|||
| Další den ráno jsme si museli přivstat, abychom s Robertovým tatínkem jeli plachtit podél pobřeží. Vítr se sotva hnul (3 uzle) a tak jsme za pěkného počasí pomalu klouzali směrem k Frementlu (viděli jsme i delfíny), kam jsme dorazili asi za 3 hodiny. Zopakovali jsme si Fish & Chips v jiné restauraci, nakoupili čepici Gumnutovku (viz. foto vlevo) a vyrazili na sever do vinic. |
|||
 |
 |
 |
|
| Navštívit Australskou vinařskou oblast se rovnalo téměř tragédii pro naše místo v zavazadlech a finanční rozpočet. Nebýt toho že víc už bychom toho na palubu letedla vzít nemohli, tak bychom zkoupili co se dalo - vína byla opravdu moc dobrá. |
|||
 |
|||