Na návštěvě u klokanů a kiwi

ULURU aneb Ayers Rock Kruté bylo vstávání v 5:15 ale ranní spoj do Ayers Rock se jinak stihnout nedal. Poděkovali jsme Robertovi za vzornou péči a těšili se na setkání v Canbeře. Let byl klidný, 1641 km jsme zvládli za 3 hodiny. Už před přistáním jsme viděli Kata Tjuta – druhý, méně známý, ale mnohem členitější útvar uprostřed Austrálie. A tak dokonalé přistání jako zde jsme ještě nikdy nezažili. Hned jsme si půjčili auto a vyrazili se ubytovat do 15 km vzdáleného kempu. Jedná se o celý komplex, ve kterém je supermarket, pošta, restaurace, turistické obchody, moderní hotely a náš kemp. Zabrali jsme místo a vyrazili směr Uluru – Ayers Rock. A bylo to stejné jako loni s Grand Canyonem – víte že je to velké a stejně vás to překvapí a moc se vám to líbí.
Jelikož do západu slunce zbývalo ještě pár hodin, vyjeli jsme ke 30 km vzdálenému Kata Tjuta, neboli Olgas. Svojí strukturou se mírně liší od Uluru. Olgas vypadají jako ztvrdlá hlína plná kamenů, zatímco Uluru je krásně šupinaté. Vybrali jsme si jednu ze dvou cest – Valley of the Winds a hořce litovali, že nemáme více času, abychom zvládli celý 7km okruh za světla. Zvládli jsme asi polovinu, ale na focení už to moc nebylo.
Rychle jsme proto nasedli do auta a vydali se zpět k Uluru, kde na místě speciálně pčipraveném na sledování západu slunce (Sunset Viewing Area) se už tísnili desítky lidí s fotoaparáty. Těšili jsme se na nádherné fotky neboť byl zrovna úplněk (všimněte si měsíce vlevo od Uluru), ale bohužel mraky nám naše plány trošku překazili. I tak to ale bylo moc pěkné a nikdo by to neměl vynechat. Počkali jsme až téměř všichni odjedou a vychutnávali si klid s krásným výhledem a tmavnoucí monolit.
Abychom stihli východ slunce v 7:02 museli jsme vyrazit už pred 6 hodinou. I tak jsme dorazili mezi posledními a sotva našli místo na focení. Jestliže na západ slunce se sjelo 500 lidí, tak ted jich bylo tak 1500. Díky mrakům jsme opět přišli o kulaté slunícko, ale pozorovat měnící se barvy monolitu stálo i tak za to.
Krátce jsme se zastavili v informačním centru a potom již spěchali na naučnou stezku Mala Walk, kterou každý den v 8 hodin provádí rančer. Krome této je možné si zaplatit několik cest s původními obyvateli, které trvají několik hodin a dozvíte se o jejich životě spoustu zajímavých informací, ale nám se to zdálo moc komerční a proto jsme zvolili rančera. Trošku nás zklamal, neboť se zabýval spíše drobnostmi, než podstatnými informacemi a proto jsme ho po hodině opustili a vydali se na cestu kolem Uluru. Je dlouhá 9,4 km a trvala nám necelé 4 hodiny. Původní obyvatelé tato místa považují za svá posvátná, proto nedoporučují aby lidé šplhali nahoru na Uluru a také nechtějí, aby fotili severní stranu, kde se nachází různé jeskyně a trhliny ve skále, které považují za posvátné. Jejich přání jsme respektovali a následující fotky jsou až z jižní strany. Na této stěně se kdysi odehrál souboj mezi Kuniya - hroznýšem a Liru - jedovatým hadem. Liru urazil Kuniyu (kdo z vás není zběhlý v aboriginských jménech, tak Kuniya je ženské jméno, zatímco Liru je mužské) a v bitvě prohrál. Spáry na levé straně jsou rány mečem, které Liru obdržel v boji - odtržený skalní blok byla poslední smrtelná rána.
Auto jsme vrátili s dvou a čtvrt hodinovým zpožděním, ale asi jsou na to zde zvyklí a odpustili nám dodatečné poplatky. V ceně půjcení bylo 100km zdarma a my jsme najezdili něco málo přes 200, proto doporučujeme zvolit jinou půjčovnu než AVIS, která umožnuje i sazbu na 200km.

Hlavní stránka OZ a NZ nebo Zpět na Perth nebo Pokračovat na Cairns