Už jenom začátek nevypadal nejlépe - ačkoliv celý let z Houstonu (je to zvláštní ale nejlevnější letenky ze Chicaga do Seattlu byli přes Houston v Texasu) bylo nádherné počasí, pár mil před Seattlem se zatáhlo a začalo pršet. Najít ubytování byl zážitek, protože všechny ubytovny popsané v Lonely Planet nefungovaly.
Nakonec jsme našli přímo v centru - Zelenou želvu (Green Tortoise BB) kde měli dokonce i internet zdarma. Druhý den ráno jsme zamířili do národního parku Olympic. Jeli jsme podél pobřeží a vřele doporučujeme raději zvolit trajekt, protoře cesta samotná kolem trvá tři hodiny a není moc zajímavá. Když jsme konečně dorazili do turistického centra, opět se nebe zatáhlo, teplota poklesla a tak jsme místo Hurricane Ridge zvolili pouze krátký výlet k Marymere Falls. Byli jsme pravděpodobně jedni z mála návštěvníků celého parku, protože všechny kempy byly buď zavřené nebo prázdné. Navíc teplota venku byla kolem nuly, takže jsme raději zvolili ubytování v motelu ve Forks, což je téměř u západního pobřeží parku. Počasí se nezměnilo ani ráno a tak jsme všem museli připadat jako cvoci, když jsme v dešti chodili po pláži a fotili známe ostrůvky na pobřeží (viz. foto). Za slunečného počasí to tam musí být skutečně nádherné. Pláže podél západního pobřeží patří k velmi vyhledávaným, ale za tohoto počasí nemělo smysl zůstávat déle a proto jsme se rozhodli (a naprosto správně) navštívit raději deštný prales. Řikali jsme si že nemůže být nic autentičtějšího než deštný prales za deště. Omyl byl pravdou - ačkoliv venku stále pršelo, v lese nespadla přes husté větve téměř ani kapka. Dojeli jsme do Sol Duc Hot Springs Resort a vydali se k vodopádům Sol Duc Falls. A jen jsme vešli do lesa, hned jsme si připadali jako v pohádce - větve obalené lišejníkem, vysoké silné stromy a dokonce i houby tam rostli. K vodopádům jsme dorazili asi za půl hodiny. Jája stále nacházela perfektní padlé kmeny, které by se hodily na konferenční stůl a bylo těžké ji dostat ven.
Do Vancouveru jsme se vyloženě těšili, protože to byla naše první návštěva Kanady a měli jsme zajištěný nocleh u Camerona. Kromě nesympatické paní na celnici, která nikdy neviděla víza A2 byla cesta velice pohodlná, pominu-li proudy deště. Obávali jsme se velkých front hranicích, ale ačkoliv byl pátek večer, za necelou hodinu jsme byli v Kanadě. Dálnice nás dovedla až do Vancouveru. Cameron nám doporučil restauraci na břehu zátoky s výhledem na město a rozhodně jsme nelitovali. Pravda, Jája mluvila něco o odděleném loži potom co jsem si objednal svoji první ústřici, ale jelikož svoje hrozby nesplnila, tak to rozhodně stálo za zkoušku (mezi námi, jsou výborné). V sobotu se počasí trošku vylepšilo a tak jsme konečně viděli, v jakém krásném místě se Vancouver nachází. Z jedné strany moře a zbytek tvoří hory. Naše fotky tak sice nevypadají, ale vážně je to moc pěkné.
V sobotu jsme vyrazili na "vysokohorský" výlet - lanovkou na blízký kopec s převýšením tak 300 metrů. A tam jsme se už setkali s prvním sněhem a prvními medvědy. Pravda, spíš by se mělo říct medvíďaty a ještě ke všemu za plotem. Byla to turistická atrakce ale vzhledem k počasí nemělo smysl podnikat žádné jiné tůry. Ale když zmizely mraky, byl nádherný výhled na město.
 |
Za návštěvu stojí místní park - Stanley Park, jeden z největších městských parků, v kterém je i ZOO a akvárium. Nás Karlem Mayem odchované nejvíce zaujali místní totemy, které jsou vyrobeny podle skutečných indiánských předloh. Tradiční fotka nás nelákala, tak jsme si vytvořili vlastní živý totem. Japonci opět málem zavařili své fotografické přístroje. K večeru jsme ještě vyrazili na golfové odpaliště (z toho není ani jedna fotka, neb nám ztratili film) a na místním trhu nakoupili čerstvé mořské výrobky k večeři. Jak jsme se pozděli dozvěděli dva dny po našem odjezdu se udělalo nádherné počasí a trvalo celý týden. Naštěstí jsme dostali pozvánku na svatbu která se koná příští září, takže se už teď těšíme na další výlet do Britské Kolumbie. |
|
| Pan Wright byl jedním z nejvýznamnějších architektů tohoto století. Většina jeho staveb se nachází v okolí Chicaga, neboť zde začínal jako mladý architekt, ale jeho nejslavnější stavby můžete nalézt na území celých Spojených států a také v Japonsku. Nejprve dvě ukázky z části Chicaga - Oak Park. |
||
 |
V této části Chicaga je z domu, kde Wright bydlel vytvořeno muzeum a nutno podotknout, že už jeho první dům, který si pro sebe postavil nás vyloženě nadchnul. A v těsné blízkosti tohoto domu se nachází spousta dalších, neméně krásných. Z nich vybíráme alespoň dvě ukázky. |  |
| Během naší návštěvy Pittsburgu jsme se vydali k nejznámnější stavbě Franka L. Wrighta - Falling Water. Měli jsme ale smůlu, neboť právě probíhala rozsáhlá rekonstrukce celé budovy, takže jsme ani nemohli jít na prohlídku. O to více se nám líbila návštěva dalšího skvostu z jeho dílny - Kentuck Knob. Podrobné údaje můžete najít na této stránce. První z fotek je Falling Water a další dvě jsou Kentuck Knob. |
||
 |
 |
 |
| Cestou z Kentuck Knob jsme potkávali různé umělecké výtvory. Například obří ohryzek, žáby s jezírkem a jedním z nich byla i slavná Rudá armáda. Posuďte sami, jak se nám líbila. |
||
 |
 |
 |
Pittsburgh |
||
 |
Návštěva Pittsburgu byla motivována setkáním s Hankou a Tomášem, kteří tam spokojeně rok žili. A když jsme tam přijeli, rychle jsme pochopili proč. Tomáše na fotce nemáme, neboť alespoň někdo z nás musel pracovat. Dámy v universitním komplexu vzpomínaly na slastná léta na VŠE až jim tekly slzy. Pravda, nebylo to kvůli vzpomínkám, ale úžasně pálivému indickému jídlu. |  |
Niagarské vodopády |
||
 |
Když už jsme se dostali tak daleko, rozhodli jsme se navštívit i Niagarské vodopády. Jelikož jsem od spousty lidí slyšel jenom negativní reakce, nic moc jsem od toho neočekával. Touha vidět vodopády však byla silnější. Nakonec jsme museli oba s Jájou uznat, že to bylo moc krásné. Hlavním důvodem byla návštěva kanadské strany a pohled na vodopády shora z výhlídkové restaurace, jak vidíte na těchto dvou fotkách. |  |
| Jak vypadala vyhlídková restaurace vidíte na první fotce. Její navštěvu ROZHODNĚ doporučujeme, jenom upozorňujeme že potřebujete kanadské vízum. Prostřední fotka ukazuje bývalé působiště Dominika Haška - Buffalo - společně s americkou částí vodopádů. Když to město vidíte (nebo Detroit) uvědomíte si, jak těžce jsou ty jeho peníze vydělané - žít bychom tam nechtěli ani za nic. Na třetí fotce je kanadská část Niagarských vodopádů, nazývaná "podkova". |
||
 |
 |
 |
| Na vyhlídce jsme setrvali asi dvě hodiny - jednak tam dobře vařili, ale hlavně jsme se nemohli odtrhnout od toho pěkného pohledu. Když jsme sjeli dolů, pomalu se již stmívalo. Mysleli jsme že tím naše návštěva vodopádů končí, ale opak byl pravdou. Vodopády jsou v noci osvíceny a v pravidelých intervalech mění svou barvu. Zejména na tu fotku vlevo jsem hodně pyšný. Tak mi udělejte prosím radost a klikněte si na ni ať ji vidíte v plné kráse. |
||
 |
 |
 |
| Každý výlet jednou končí a tak už jenom přidám rosvícený Vánoční stromeček z Pittsburghu, pohled na Chicago před přistáním a západ slunce z našeho "mini" balkonu. Kdo z Vás má hodně bystré oči a trošku představivosti tak z červené tečky uprostřed snímku vyluští nápis. Co tam je napsáno Vám prozradím, když si na tu fotku kliknete. |
||
 |
 |
 |